Z minulosti chotěbořských domů

Dům čp. 320 na náměstí – Panský dům

v minulosti uváděný jako Bolendovský s podloubím.

První písemně doloženou majitelkou domu je v roce 1591 Dorota Kábová-Vlačická, která vlastní grunt, pozemky, šenk a pivovar. Spoluvlastníkem je Jan Vlačický, jenž měl i grunt na Horním předměstí. Zabýval se více zemědělskou výrobou a rybníkářstvím. Jeho grunt se nacházel v prostoru, kde po více než dvou stoletích stál Šípalovský dvorec čp. 281 s obchůdkem (stál přibližně tam, kde je dnes část obchodního domu Doubravka a dále směrem do ulice Legií).

V roce 1600 Jan Vlačický zemřel a Dorota Kábová-Vlačická tentýž rok celou nemovitost prodala na splátky zámožnému chotěbořskému měšťanovi, obchodníku Matouši Bolendovi s manželkou Zuzanou. Prodej byl asi značně problematický, když uvážíme, že poslední splátka se uskutečnila až v roce 1646.

Je to období konce třicetileté války, město se nalézalo v sutinách, úbytek obyvatelstva byl značný. Krátce po zaplacení poslední splátky Matouš Bolenda celou nemovitost prodává majiteli chotěbořského panství (1638–1660) všeobecně nenáviděnému Karlu Rudolfu Rašínovi z Rýzmburka. Následující měsíce ukázaly, že Bolenda zákaz soukromého pivovarnictví ve městě předvídal.

Okolo roku 1650 se naproti zámecké budově dostavěl vrchnostenský pivovar. Když zahájil provoz, konkurenční obecní pivovar s domem čp. 206 v ulici Sladovnické a další soukromé musely na základě zákazu vydaného Rašínem ukončit svoji činnost.

V hostincích města se mohlo čepovat jen pivo z vrchnostenského pivovaru.

V roce 1660 zemřel v Praze Rašín. Nová majitelka panství a domu na náměstí Marie Alžběta hraběnka z Vrbna ve smlouvě s radními ze dne 5. července 1662 projevila sice vstřícnost drobným snížením poplatků ze šenkování vína a povolením pořádat trhy, ale pivo v hostincích města se nadále prodávalo jen to z vrchnostenského pivovaru.

Patrně od tohoto období, kdy hostinec patřil panstvu, se mu začalo říkat Panský dům. Celou nemovitost s provozem hostince dávala vrchnost trvale do pronájmu.

V 18. století byl průjezd s chodníkem před Panským domem místem, kde se verbovalo k vojsku, jindy to bylo v nedalekém obecním hostinci čp. 322 (později radnice).

Vchod do domu je v té době současně i průjezdem do nádvoří. Je dlážděný „placáky“ a tzv. „kočičími hlavami“ (od dvacátých let 20. století dřevěnými kostkami). Tehdy v dolní části nádvoří stávaly dřevěné chalupy drobných řemeslníků a dělníků s domácím hospodářstvím (zástavba směrem do ulice Na Valech).

Na nádvoří ze severní strany stávala konírna se stodolou. Nájemci tu měli převážně domácí hospodářství, spojené s povoznictvím. Bývaly tu ustájeny i koně ze sousedství.

Při velkém požáru města dne 3. října 1832, byl dům značně poškozen a bylo zcela zničeno podloubí, které je následně zazděno. Vzniklo tak nové průčelí domu, objekt se zvětšil a interiér prodělal značnou přestavbu.

Na dolní části nádvoří nebyly již požárem zničené chalupy obnoveny. Do nádvoří Panského domu se začalo jezdit z ulice Na Valech.

Po roce 1848 se stala celá nemovitost součástí velkostatku Dobřenských.

Dne 1. října 1863 okolo 14. hodiny vyšel oheň nad chlévem sousedního domu čp. 321 majitele Václava Matějky a přes stodolu plnou slámy a sena se rozšířil do nádvoří Panského domu. Pronikl do půdního prostoru, kde měli chotěbořští divadelní ochotníci (za šest let založen spolek Palacký) jako vzácnost uskladněny divadelní dekorace, kulisy a přenosné jeviště. Plameny bylo vše zničeno a požár se šířil po domě. Nato zachvátil 14 sousedních domů, 19 stodol a různých přístřešků.

Po požáru jsou v I. patře provedeny stavební úpravy tak, že dosavadní malý kulturní sálek je rozšířen o několik přiléhajících místností. Následně se zde pak konají divadelní představení, hudební produkce, přednášky, taneční zábavy, plesy, kouzelníci tu udivují svými triky, někdy je tu noclehárna, jindy místo vojenských odvodů, na počátku dvacátých let sem přijíždí kočovné kino a konají se tu další akce.

Sál dosud nemá stálé jeviště. To současné je skládací a je postaveno na dřevěných kozách. Vstup herců je z levé strany sálu, a to po přístavných schůdkách na vrzající prkna jeviště, které osvětlovaly dvě či tři petrolejové lampy zavěšené na drátech. Na pravé straně sálu je asi metr nad podlahou do zdi výklenek pro kapelu o osmi muzikantech s dřevěnými přístavnými schůdky ze sálu. Jindy je toto místo honosně nazývané „galerie na stání“.

A v těchto bídných podmínkách zde hrál se souborem společnosti Jana Pištěka ve svých šestadvaceti letech později slavný herec, tragéd, člen Národního divadla Eduard Vojan (1853–1920).

Na rok 1894 a Chotěboř s chatrným divadelním sálem a se starou bídou ve svých pamětech vzpomínal tehdejší člen divadelní společnosti Arnošta Frýdy, herec Václav Vydra (1876–1953), od roku 1922 významný člen Národního divadla. Že na toto vystoupení nezapomněl, bylo způsobeno právě patrně i tím, že na představení byla malá návštěva. Herec tak neměl na zaplacení noclehu v podnájmu, a musel proto dát v Chotěboři do zástavy své zimní kalhoty.

V roce 1901 je nájemcem Panského domu hostinský Josef Kubánek (1864–1941) s manželkou Annou (1869–1951). Jako služka je tu uváděna Kateřina Neuwirthová (* 1879), rozená Váňová, dcera kováře z panského dvora v Dobkově, v prvním manželství Knobová.

Dne 8. února 1902 se v Panském domě konal ples na oslavu 5. výročí Spolku chotěbořských velocipedistů. Připravován byl dlouho a s velkou péčí a nastavil laťku kulturní úrovně pro ostatní hodně vysoko. Pomoci tomu měla i hudba pěšího pluku č. 21 hraběte z Abenspergu a Traunu z Kutné Hory.

Dne 2. prosince 1907 došlo v Panském domě k výbuchu a následnému požáru. Toho dne odpoledne přeléval domovník Růžička bytem v Hájku gasolín na osvětlení hostince z dvacetilitrového demižónu do menších lahví. Při této manipulaci došlo k rozbití demižónu. Tuto činnost vždy prováděl na dvoře, ale bohužel tentokráte naplňoval lahve ve výčepu, kde naneštěstí odpadlo dno z velké nádoby a hořlavina se rozlila po podlaze. Z toho se rychle šířily výpary, po celém domě, až do I. poschodí a nakonec došlo k zapálení plynu od blízkých kamen a následoval výbuch. Nastala velká panika. V místnostech bylo tolik kouře, že jeden druhého neviděl. Okna do náměstí byla výbuchem vytržena a hosté otvory po nich vyskákali ven. Nájemce hostince Josef Kubánek s domovníkem Růžičkou se snažili pilinami vytřít rozlitý gasolín, což se jim nepodařilo. Jejich oděv přitom nasákl a počal hořet. Domovník Růžička nevěda jak ho uhasit, utíkal ven a skočil do městské kašny na náměstí. Hostinský Kubánek ze sebe oděv strhl, ale byl popálen tak, že se z toho měsíc léčil. Nejhůře na tom byla služka, Marie Pavlasová z Dobkova, která dne 4. prosince 1907 ve věku 28 let v nemocnici v Německém Brodě na následky popálenin zemřela. (Podle hasičské kroniky.)

Po této tragické události bylo gasolinové osvětlení nahrazeno acetylénovým. Jak dále uvidíme, ani to hostinci nepřineslo štěstí.

V roce 1912 přijel na pozvání rodiny Kubánkovy do Chotěboře velký bohém, spisovatel Jaroslav Hašek, (1883–1923). Nejdříve vítaný, po třech týdnech nevítaný host. Svůj pobyt v Chotěboři zvěčnil v povídkách „Zrádce národa v Chotěboři“, „Okresní soud v Daliboři“, „Jak je to s rodištěm Ignáta Hermanna“ a „Posvícení v Křivici“, z nichž některé byly patrně napsány přímo v hostinci Panský dům.

Dne 7. prosince 1912 došlo v Panském domě k výbuchu zařízení na výrobu acetylénu. V malé přístavbě na nádvoří byla karbidová centrála, z níž se acetylén rozváděl potrubím po domě. Vyvíječ plynu se musel dávat občas vyčistit a jeho činnost zkontrolovat. V šeru přístavku nebylo na montáž vidět, a tak koncesovaný plyno-vodoinstalatér, Josef Černohubý  (1864–1934, Dílna zámečnicko-strojnická v Lazební ulici čp. 228) poslal hostinského Kubánka pro bateriovou svítilnu. Ten se dlouho nevracel, a tak se mistr rozhodl, že nebude čekat a posvítil si lucernou se svíčkou. Výbuch, který nastal, bylo prý slyšet až na Železných horách. Přístavek výbuch zcela zdemoloval právě v okamžiku, kdy hostinský přinášel svítilnu. Výbuchem byl hostinský po pěti letech opět bolestivě zraněn a následně dlouhodobě léčen. Mistr s pomocníkem se léčili přes dva měsíce.

Tento případ vedl rychle k elektrifikaci Panského domu.

V roce 1913 p. Kubánek v inzerátu uvádí: výtečná kuchyně, dobře vyleželé pivo, hostinské pokoje za ceny mírné. Okolo roku 1915 přijela do města kočovná divadelní společnost Karla Jičínského z Prahy, ve které hostoval v titulní roli Hilbertova dramatu „Vina“ slavný herec Národního divadla Eduard Vojan. Tentokráte už to bylo na prknech stálého jeviště (zřízeno roku 1905) Panského domu. Spolu s ním tu druhý den se představil ve hře „Stavitel Solmes“ jako host herec Národního divadla Rudolf Deyl (1876–1972).

Dne 28. října 1918 měla v sále představení operetní společnost J. Drobného, v jehož průběhu došla zpráva, že Praha oslavuje kapitulaci Rakouska a vznik Československé republiky. Ač nebyla vydána žádná oficiální zpráva, dochází okamžitě k živelné oslavě a provolávání slávy republice. V krátkém čase divadelníci sezvou chotěbořské muzikanty, studenty a přítomné diváky k oslavnému průvodu městem. Stále početnější průvod pochoduje s hudebním doprovodem ulicemi města za jásotu občanů. Je tak nastartováno k oslavám i v příštích dnech.

V roce 1920 v Pančáku, jak se Panského domu lidově říká, bydlí a provozují jej nadále Kubánkovi se synem Františkem (1891–1991) a jeho manželkou Marií (1893–1964). Dále je tu uváděn domovník František Kubát (nar. 1889), čeledín František Krulík (nar. 1899) a služka K. Neuwirthová.

Za šest let tu s Kubánkovými bydlí a pracuje hostinský František Novotný (nar. 1896, později Hotel Nádraží čp. 515) s manželkou Boženou (nar. 1900), domovník Antonín Krupička (nar. 1901) a služky Antonie Petrová (nar. 1899) a Marie Vavroušková (nar. 1903).

Od dvacátých let se tu v sále každý rok v měsíci březnu či dubnu konaly tzv. odvody k vojsku (výjimečně bývaly v hotelu Modrá hvězda, čp. 276). Po třech až čtyřech dnech jejich konání se rozjaření rekruti ozdobení květinami seřadili do průvodu před Panským domem ke slavnostnímu pochodu městem s dechovou hudbou kapelníka Karla Svobody. V čele kráčel starosta města, byly neseny věnce k uctění památky padlých k pomníku před kaplí. Potom už veselý průvod za řízné hudby pokračoval ke křižovatce u nádraží, zpět na náměstí, pak k zámku a znovu k Panskému domu. Pochodující byli doprovázeni pobíhající mládeží a sledováni dobře bavícími se diváky na chodnících.

Na počátku třicátých let se stal nájemcem Panského domu hostinský Josef Tomšovský (nar. 1889) s manželkou Annou (1900–1984). S nimi tu bydlí bývalý hostinský ze Svinného Josef Tomšovský (1857–1938).

Na nádvoří se provádí likvidace bývalé konírny se stodolou a na jejich prostoru se staví jednopodlažní stavení se třemi místnostmi pro kanceláře. Okolo roku 1934 zde zahajuje podnikatelskou činnost Lidové hospodářské družstvo. V dolní části nádvoří má sklady s menší rampou do ulice Na Valech. Skladníkem je tu truhlář Karel Zeman (1901–1961) z Firkušného ulice. Správcem družstva je Josef Dostál (1897–1963), předsedou Bohuslav Kubát z Jitkova, účetním Václav Pustina (1911–1971) s úředníky Josefem Polívkou (1909–1989) a pány Blažkem a Prchalem. Povoznictví provozuje Jan Nikl (1902–1978). Hlavní skladištní prostory má družstvo v Nádražní ulici, dnes ulice 5. května a podnik Oseva.

Na průčelí Panského domu je v mezipatře umístěna dřevěná tabule s nápisem Lidové hospodářské družstvo.

Každý rok okolo 11. června (svátek Božího těla) bývá na části průčelí Panského domu postaven jeden ze čtyř břízkami vroubených a květinami zdobených oltářů k církevní pobožnosti. Slavnost začínala průvodem od kostela. V čele šlo školní žactvo, družičky, spolky s prapory a korouhvemi, dále vyhrávající kapela, uniformovaní vojenští vysloužilci, téměř všichni obyvatelé městského chudobince, zpěváci, kostelní sbor, ministranti a jáhnové. Průvod směřoval na náměstí zcela zaplněné lidmi. V oknech světla hořících svíček, všude vůně z kouřících kadidelnic a v průvodu čtyři občané v dlouhých bílých rukavicích poctění nésti baldachýn, pod níž s monstrancí důstojně kráčel a u každého oltáře celebroval církevní obřad od počátku 20. století do počátku II. světové války děkan Vincenc Laštovička (1865 –1941) a do roku 1949 rodák z České Bělé, děkan František Polreich (nar. 1911–1990).

Ve 30. letech je v některých dnech možné v Panském domě získat i oprávnění k řízení motorového vozidla. Držitelem řidičského průkazu se člověk může stát za necelou hodinu. Takový úřední den začíná příchodem pana inspektora Buchty z Chotěboře v doprovodu inspektora z Německého Brodu. Pan Buchta se posadí ke stolu u okna tak, aby měl co nejlepší výhled na náměstí. Z aktovky si vyndá potřebné úřední listiny, psací potřeby s razítkem, objedná si pivo, zapálí oblíbené viržinko a pokyne k nejvzdálenějšímu stolu, aby jeden z několika nervózních zájemců o řidičský průkaz k němu přisedl. Až na výjimky pan inspektor každému tyká. Po zápise a několika správných odpovědích na otázky z dopravních předpisů té doby je adept vyzván k předvedení jízdy ve svém či zapůjčeném vozidle okolo náměstí. Pan inspektor poodhrne záclonku na okně a sleduje část jízdy od stolu. Po této zkoušce otevírá okno a požaduje předvést rozjíždění a couvání. Je-li i tato část úspěšně splněna, je příští účastník silničního provozu pozván ke stolu. Po zaplacení kolku a předání řidičského průkazu následuje pravidelně stisk ruky a známá rada pana inspektora: „Koukaj jezdit opatrně a nikdy, nikdy nespěchaj!“

V roce 1937 se nájemcem Panského domu stal hostinský Karel Danihelka (1895–1955) s manželkou Annou, rozenou Čejkovou (1898–1979).

Bývalý nájemce p. Tomšovský se stal hostinským v domě čp. 354 v ulici Palackého, kde od roku 1931 působil právě p. Danihelka.

Po roce 1948 je dům zestátněn, restaurace pokračuje v provozu. V padesátých letech je na nádvoří likvidováno Lidové hospodářské družstvo. Kanceláře jsou upraveny na bytový prostor. Skladiště v dolní části provozuje státní podnik Zelenina.

Před polovinou padesátých let začíná v prostoru Geofondu a jeho okolí těžba uranové rudy na šachtách Havlíček, Ludmila a Ladislav. Do města přicházejí skvěle placení horníci. Přejí si mimo jiné i rušnější restaurační a kavárenský provoz v nočních hodinách a o víkendech. Za tímto účelem se v letech 1955–1956 provedla rekonstrukce interiéru v Panském domě. V hlavním lokále dřevěnou podlahu nahradil vzhledově krásný umělý mramor. Nízký klenutý strop a k tomu mramor na podlaze – to tedy decibely měly majáles. Přes uvedený nedostatek se tu od pondělí do pátku tři až čtyři hráči na klavír a housle snažili zaujmout tzv. jáchymováky a místní štamgasty s dámským doprovodem. V sobotu a v neděli se tu v beznadějně obsazené kavárně v přízemí při hudbě tančilo a zpívalo do čtyř hodin ráno. K této lidové zábavě velkou měrou přispíval vedoucí panského domu a někdy i vrchní číšník Jindřich Lédl.

Na počátku šedesátých let se těžba uranu omezovala, až skončila. S odchodem horníků a jejich peněz ustal rušný provoz v Panském domě. Vše se vrátilo do původních kolejí.

V měsíci listopadu a prosinci roku 1989 byl sál v I. patře svědkem několika bouřlivých shromáždění a vypjatých slovních střetů, při promítání zákroku na Národní třídě, mezi zastánci minulého režimu a příznivců vznikajícího Občanského fóra (jeho pobočka byla v Chotěboři založena 24. listopadu 1989).

V říjnu roku 1992 se stali majiteli Panského domu pánové Pavel Halama a Jan Veselý.

V roce 1993 získal starý „Pančák“ novou fasádu, okna v původním stylu a nově řešený venkovní vchod, což vše přispělo k dobrému celkovému vzhledu.

Zároveň je na průčelí domu umístěna pamětní deska připomínající pobyt spisovatele Jaroslava Haška v roce 1912 v našem městě.

Ze sálu v I. patře, v jehož zdech se toho v minulosti tolik odehrálo, bylo v roce 1996 zřízeno Billiard centrum. V roce 1997 majitelé pokračovali v rekonstrukci interiéru. Z podlahy restaurace byl odstraněn umělý mramor, snížena podlaha (konec nadměrného hluku), zvelebena je i kavárna, toalety, zrenovováno schodiště a ve sklepním prostoru vzniká Rytířská vinárna a Moravký sklípek. V tomto roce je také nainstalováno nerezové vedení a pivní tanky, díky čemuž mají zákazníci možnost konzumovat pivo v nejvyšší kvalitě, jako ve známé pražské pivnici „U tygra“.

Ve středu 12. května 2004 navštívil naše město prezident ČR Václav Klaus s manželkou Livií. Po oficiálním programu na náměstí se na počest hostů konal v Panském domě slavnostní oběd. V doprovodu 38 lidí k slavnostní tabuli zasedlo 19 účastníků – hejtman kraje Vysočina Ing. František Dohnal, starosta města Ing. Tomáš Škaryd, místostarosta Ing. Milan Linhart a další z řad členů rady města, zastupitelů a podnikatelů.

Majitel restaurace Pavel Halama se svým kolektivem nabídl následující menu: aperitiv – červené Martini, předkrm – sýrová variace s hlávkovým salátem, hlavní jídlo – daňčí medailonky na rozmarýnu, opečené domácí brambory, zeleninová obloha, jako zákusek maminčin jablečný závin se šlehačkou, dále se podávalo espresso s mlékem, Plzeňský prazdroj tankový, vína Grands Vins D’Alfons Mucha Chardonay – ročník 2002, vinařská oblast Valtice, Vins D’Alfons Mucha Cabernet Sauvignon – ročník 2001, vinařská oblast Valtice, a Zubrovka.

Do kroniky Panského domu pan prezident zaznamenal:  „Bylo to tu moc hezké a dobré. Váš Václav Klaus.“

Od ledna roku 2007 má Panský dům jediného vlastníka a provozovatele. Restauratér a hoteliér Pavel Halama celý objekt komlektně zrekonstruoval, byla vybudována moderní kuchyně splňující nejpřísnější normy, nová fasáda, zahradní restaurace, toalety v I.p., je opět předěláno Billiard centrum s novou verandou, která má příjemnou atmosféru,  předěláno je kompletně i pivní hospodářství ve sklepě podniku, takže si dnes zákazník může vychutnat tankou Plzeň ale i Gambrinus.

Josef Dostál

Poznámka: Některá data úmrtí či narození se nepodařilo zjistit.